Elain Ceridwen
„Jestli nemůžu pohnout nebem, vyvolám peklo."
„Jestli nemůžu pohnout nebem, vyvolám peklo."
Hráč: anet | Face claim: Rosie Bea
|
Celé jméno: Elain Manon Ceridwen
Věk: 18 let
Národnost: Norská
Obor: Princezna
Znamení horoskopu: Lev
Charakteristika:
Hlava v plamenech, to je princezna Elain, která za žádnou cenu, princeznou být nechce. Jenže, rodiče jsou opravdu přesvědčivý lidé, že? Je to odměřená, arogantní a chladná mrška, která si nenechá nic líbit. Ač vypadá jako porcelánová panenka, opak je pravdou. Již od dětství trénovala potají hodiny šermu, sebeobrany, společně se svým o tři roky starším bratrem. No, jakmile rodiče zjistili že provádí "nevhodné aktivity, které neodpovídají aktivitám mladé princezny a možná budoucí královny", ji poslali na akademii. Snadno ji naštvete a taky, vlastně, na té akademii ji štve všechno. Že se musí učit etiketu, nějaké sezeníčko a bla bla. Dala by celé jejich království za to, aby mohla místo těch nudných hodin, prolítat v sedle svého koně, s mečem v ruce a lukem na zádech. Aby ji vítr vál ve vlasech a ne aby seděla v těsných šatech, bez dechu, s utaženými vlasy. No, jelikož se celé dětství bavila jen s bratrem, s žádnými stejně starými princeznami nebo princi, nechce se s nimi zahazovat ani ted'. Takže pokud se jí tu někdo dostane pod kůži, je první a nejspíš poslední.
Minulost:
Norsko, rozmanitá země jejího otce. Měla klasické, zhýčkané, veselé dětství. Od mala lítala jakoby s ní všichni čerti tancovali, byla hyperaktivní dítko. Když k šestým narozeninám dostala od otce koně, arabského hřebce Aediona, bylo jasné, že se ona rozhodně učit jak správně sedět a nosit šaty nebude. Vracela se špinavá, rozcuchaná a s roztrhaným oblečením ale to, co rodiče neviděli, vracela se šťastná. Pochopení pro ni měl jen její bratr a když byla schopná udržet meč i luk, společně s ním se cvičila. Plakala, dřela, potila se až se ji jednou bratra porazit dokázala. Chtěla to hned vyhlásit celému království, že princezna Elain porazila prince Andrease. No, místo toho přišlo jiné oznámení celému království. Její bratr potáhne s otcovou legií na hranice Norska kde se táhne pár měsíců válka a princezna Elain ujme místo v akademii mečů a růží. Umíte si představit, jak vyváděla když se to dozvěděla. Zranila dva strážce kteří se jí pokoušeli udržet v hradu aby neutekla. Byla zamčená týdny ve věži, v pokoji. Nenáviděla to tam. Jejího koně zavřeli ve stáji, stejně jako ji. Až po měsíci přišla zpráva z hranic, bohužel, byla to ta nejhorší zpráva. Bratr společně s legií padl a domů už se nevrátí. Elain ten dopis četla snad milionkrát a stále ho u sebe nosí. S otcem od svého odjezdu nepromluvila, vlastně od té doby nepromluvila s nikým, pokud to nebylo nutné. Neukápla ji však ani slzička, prostě tomu nevěřila. Mohl za to on, chtěl je rozdělit aby dospěli, nesmysl. A tak trčí tady, vzdělává se na princeznu, i přesto že její srdce tluče rychle jako cval jejího hřebce, co na ni čeká, až se vrátí domu a prsty ji svrbí z toho, že nemůže držet luk.
Hlava v plamenech, to je princezna Elain, která za žádnou cenu, princeznou být nechce. Jenže, rodiče jsou opravdu přesvědčivý lidé, že? Je to odměřená, arogantní a chladná mrška, která si nenechá nic líbit. Ač vypadá jako porcelánová panenka, opak je pravdou. Již od dětství trénovala potají hodiny šermu, sebeobrany, společně se svým o tři roky starším bratrem. No, jakmile rodiče zjistili že provádí "nevhodné aktivity, které neodpovídají aktivitám mladé princezny a možná budoucí královny", ji poslali na akademii. Snadno ji naštvete a taky, vlastně, na té akademii ji štve všechno. Že se musí učit etiketu, nějaké sezeníčko a bla bla. Dala by celé jejich království za to, aby mohla místo těch nudných hodin, prolítat v sedle svého koně, s mečem v ruce a lukem na zádech. Aby ji vítr vál ve vlasech a ne aby seděla v těsných šatech, bez dechu, s utaženými vlasy. No, jelikož se celé dětství bavila jen s bratrem, s žádnými stejně starými princeznami nebo princi, nechce se s nimi zahazovat ani ted'. Takže pokud se jí tu někdo dostane pod kůži, je první a nejspíš poslední.
Minulost:
Norsko, rozmanitá země jejího otce. Měla klasické, zhýčkané, veselé dětství. Od mala lítala jakoby s ní všichni čerti tancovali, byla hyperaktivní dítko. Když k šestým narozeninám dostala od otce koně, arabského hřebce Aediona, bylo jasné, že se ona rozhodně učit jak správně sedět a nosit šaty nebude. Vracela se špinavá, rozcuchaná a s roztrhaným oblečením ale to, co rodiče neviděli, vracela se šťastná. Pochopení pro ni měl jen její bratr a když byla schopná udržet meč i luk, společně s ním se cvičila. Plakala, dřela, potila se až se ji jednou bratra porazit dokázala. Chtěla to hned vyhlásit celému království, že princezna Elain porazila prince Andrease. No, místo toho přišlo jiné oznámení celému království. Její bratr potáhne s otcovou legií na hranice Norska kde se táhne pár měsíců válka a princezna Elain ujme místo v akademii mečů a růží. Umíte si představit, jak vyváděla když se to dozvěděla. Zranila dva strážce kteří se jí pokoušeli udržet v hradu aby neutekla. Byla zamčená týdny ve věži, v pokoji. Nenáviděla to tam. Jejího koně zavřeli ve stáji, stejně jako ji. Až po měsíci přišla zpráva z hranic, bohužel, byla to ta nejhorší zpráva. Bratr společně s legií padl a domů už se nevrátí. Elain ten dopis četla snad milionkrát a stále ho u sebe nosí. S otcem od svého odjezdu nepromluvila, vlastně od té doby nepromluvila s nikým, pokud to nebylo nutné. Neukápla ji však ani slzička, prostě tomu nevěřila. Mohl za to on, chtěl je rozdělit aby dospěli, nesmysl. A tak trčí tady, vzdělává se na princeznu, i přesto že její srdce tluče rychle jako cval jejího hřebce, co na ni čeká, až se vrátí domu a prsty ji svrbí z toho, že nemůže držet luk.