Gao Yuan
„Rodina, čest, povinnost.“
„Rodina, čest, povinnost.“
Hráč: Ma | Face claim: Gao Yuan Yuan
|
Celé jméno: Gao Yuan
Věk: 19 let
Národnost: Japonská
Obor: Princ
Znamení horoskopu: Rak
Charakteristika:
Postavou nevysoký, sotva se sto šedesáti centimetry a nízkou vahou, vypadal by bez vší té vrstvy šatů víc než neduživě. Bledá pokožka podtrhuje, pro ostatní národy, nezdravý vzhled. Právě ale na alabastrovou kůži a dlouhé, havraní vlasy, je Yuan patřičně hrdý. Být to na něm, nosil by vlasy stále rozpuštěné, ale etiketa jeho dvora mu přesně toto zakazuje. A tak si dává pozor, aby nikdy nebyl jinými spatřený bez složitě spletených účesů. Jak chladně působí na venek, tak chladně působí i při rozhovoru. Ti, co s Yuanem, prohodili jen několik málo slov, by mohli tvrdit, jak chladný a úzkoprsý se jim mladý princ jevil. Ti, co měli tu smůlu a hovořili s ním o trochu déle, by ho označili za sarkastického a drzého mladého muže, který sotva ví, kde je jeho místo. Fakt, že Yuan drzý je, se popírat nedá. Za svou nepříjemnou, arogantní povahu se schovává už několik let. Ale nedivme se tomu. V paláci, kde bratr nemůže věřit bratru, by s dobromyslnou povahou daleko nedošel. Přátelé nemá, a tak není nikdo, kdo by mohl promluvit o tom, jaký princ ve skutečnosti, v kruhu svých nejbližších je. Za zavřenými dveřmi je teprve vidět pravá povaha prince, jako člověka, nikoliv jako státníka. Nejistý, nervózní ale s dobrým srdcem a vlídné slovo a pečlivé zvažování, to je skutečný princ. Kdyby měl přátelé, byl by k nim možná až příliš loajální, i kdyby to mělo znamenat, že to ohrozí jeho postavení. Příliš si necení budoucí koruny, ignoruje skutečnost, jak moc by se svou dobrou povahou mohl Japonsku pomoci. Co nikdo z jeho rodiny neví je, že zvažuje abdikaci ještě dříve, než by se k trůnu vůbec dostal.
Minulost:
Dítě z povinnosti. Nic jiného než tohle princ, a o pár let později i jeho sourozenci, nebyli. V královské rodině nepanovala láska mezi císařem a císařovnou. Chovali k sobě studené city, které byly zrcadlovým opakem lásky. Pro Yuanovu matku byla možná i smrt při porodu poslední dcery vysvobozením. Narodil se v roce, který se v Asii slaví jako rok draka a znamení zvěrokruhu se na něj usmálo račí – a pro země na východě to byl drak zrovna tak. Proto bylo už od narození na dítě uložené až zbytečně velké očekávaní. Draci mají být přece dokonalí, sloužit své rodině a svému lidu. A tak, dětství Yuan nikdy pořádně neprožil. Sotva se mu vyrostly nějaké vlasy, už je pletli. Sotva se naučil sedět a už aby uměl co nejrychleji chodit. Chodil? Tak rychle, rovné držení těla, tady, nauč se s wakizashi. Mluvíš? Pak čti, piš, recituj a zpívej. Konečně chápeš, jak s wakizashi? Tak si vezmi katan a prokaž čest své rodině! Se závistí hleděl na děti rolníků, se závistí hleděl na děti služebných... Ale na své sourozence hleděl se závistí mnohem hlubší. Neuvědomoval si, jak moc k němu sestry vzhlížejí a jak moc si přejí, aby jim byl otec věnoval tolik pozornosti, jako jejich jedinému bratrovi. Když mu bylo čtrnáct let, jeho matka porodila poslední děvčátko, Akinari. Zemřela ještě tu noc, unavená z mnoha různých věcí. Yuan byl tenkrát matce po boku, protože matka byla jediná, koho v paláci opravdu miloval. Do té doby byl poslušným dítětem, co se snažilo udělat všechno pro otcovu pochvalu. Když viděl chlad, se kterým císař hleděl na umírající ženu, něco se v něm zlomilo. Od té chvíle se odmítal oblékat jako muž, vzdělávat se jako muž a učil se po vzoru žen. Císař nad tím časem mávl rukou, nakonec, v jakémkoliv kimonu mohl jeho syn vládnout. Nesešlo na tom, co bylo vidět. Z tichého chlapce se stával arogantní mladý muž bez přátel, bez cílů, jen s povinnostmi. Císař dlouhé roky ironické poznámky a chladné odpovědi svého syna ignoroval, ale když se takto začal Yuan vyjadřovat i na schůzích s ostatními politiky, uvědomil si císař, že je zle. Potom, co princ sám vyhnal mnoho vychovatelů a vychovatelek, rozhodl se pro školu v Řecku.
Postavou nevysoký, sotva se sto šedesáti centimetry a nízkou vahou, vypadal by bez vší té vrstvy šatů víc než neduživě. Bledá pokožka podtrhuje, pro ostatní národy, nezdravý vzhled. Právě ale na alabastrovou kůži a dlouhé, havraní vlasy, je Yuan patřičně hrdý. Být to na něm, nosil by vlasy stále rozpuštěné, ale etiketa jeho dvora mu přesně toto zakazuje. A tak si dává pozor, aby nikdy nebyl jinými spatřený bez složitě spletených účesů. Jak chladně působí na venek, tak chladně působí i při rozhovoru. Ti, co s Yuanem, prohodili jen několik málo slov, by mohli tvrdit, jak chladný a úzkoprsý se jim mladý princ jevil. Ti, co měli tu smůlu a hovořili s ním o trochu déle, by ho označili za sarkastického a drzého mladého muže, který sotva ví, kde je jeho místo. Fakt, že Yuan drzý je, se popírat nedá. Za svou nepříjemnou, arogantní povahu se schovává už několik let. Ale nedivme se tomu. V paláci, kde bratr nemůže věřit bratru, by s dobromyslnou povahou daleko nedošel. Přátelé nemá, a tak není nikdo, kdo by mohl promluvit o tom, jaký princ ve skutečnosti, v kruhu svých nejbližších je. Za zavřenými dveřmi je teprve vidět pravá povaha prince, jako člověka, nikoliv jako státníka. Nejistý, nervózní ale s dobrým srdcem a vlídné slovo a pečlivé zvažování, to je skutečný princ. Kdyby měl přátelé, byl by k nim možná až příliš loajální, i kdyby to mělo znamenat, že to ohrozí jeho postavení. Příliš si necení budoucí koruny, ignoruje skutečnost, jak moc by se svou dobrou povahou mohl Japonsku pomoci. Co nikdo z jeho rodiny neví je, že zvažuje abdikaci ještě dříve, než by se k trůnu vůbec dostal.
Minulost:
Dítě z povinnosti. Nic jiného než tohle princ, a o pár let později i jeho sourozenci, nebyli. V královské rodině nepanovala láska mezi císařem a císařovnou. Chovali k sobě studené city, které byly zrcadlovým opakem lásky. Pro Yuanovu matku byla možná i smrt při porodu poslední dcery vysvobozením. Narodil se v roce, který se v Asii slaví jako rok draka a znamení zvěrokruhu se na něj usmálo račí – a pro země na východě to byl drak zrovna tak. Proto bylo už od narození na dítě uložené až zbytečně velké očekávaní. Draci mají být přece dokonalí, sloužit své rodině a svému lidu. A tak, dětství Yuan nikdy pořádně neprožil. Sotva se mu vyrostly nějaké vlasy, už je pletli. Sotva se naučil sedět a už aby uměl co nejrychleji chodit. Chodil? Tak rychle, rovné držení těla, tady, nauč se s wakizashi. Mluvíš? Pak čti, piš, recituj a zpívej. Konečně chápeš, jak s wakizashi? Tak si vezmi katan a prokaž čest své rodině! Se závistí hleděl na děti rolníků, se závistí hleděl na děti služebných... Ale na své sourozence hleděl se závistí mnohem hlubší. Neuvědomoval si, jak moc k němu sestry vzhlížejí a jak moc si přejí, aby jim byl otec věnoval tolik pozornosti, jako jejich jedinému bratrovi. Když mu bylo čtrnáct let, jeho matka porodila poslední děvčátko, Akinari. Zemřela ještě tu noc, unavená z mnoha různých věcí. Yuan byl tenkrát matce po boku, protože matka byla jediná, koho v paláci opravdu miloval. Do té doby byl poslušným dítětem, co se snažilo udělat všechno pro otcovu pochvalu. Když viděl chlad, se kterým císař hleděl na umírající ženu, něco se v něm zlomilo. Od té chvíle se odmítal oblékat jako muž, vzdělávat se jako muž a učil se po vzoru žen. Císař nad tím časem mávl rukou, nakonec, v jakémkoliv kimonu mohl jeho syn vládnout. Nesešlo na tom, co bylo vidět. Z tichého chlapce se stával arogantní mladý muž bez přátel, bez cílů, jen s povinnostmi. Císař dlouhé roky ironické poznámky a chladné odpovědi svého syna ignoroval, ale když se takto začal Yuan vyjadřovat i na schůzích s ostatními politiky, uvědomil si císař, že je zle. Potom, co princ sám vyhnal mnoho vychovatelů a vychovatelek, rozhodl se pro školu v Řecku.