Jeannot Le Moyne
„Horká čokoláda a sušenky jsou odpověď na všechno."
„Horká čokoláda a sušenky jsou odpověď na všechno."
Hráč: Emmi | Face claim: Jamie Campbell Bower
|
Celé jméno: Jeannot Désiré Le Moyne
Věk: 18 let
Národnost: Francouzská
Obor: Princ
Znamení horoskopu: Střelec
Charakteristika:
Věčný smíšek se srdcem romantika a zálibou v čokoládě, kterého doposud ani nekonečné přednášky jeho matky, ani nespočet hodin etikety nedonutily začít brát svou pozici jakožto prvorozeného prince francouzské monarchie vážně. Místo lekcí diplomacie projížďky na koni, místo šermířského výcviku odpoledne strávené v knihovně, nebo cokoliv jiného než královské povinnosti. Ne z nějakého buřičství, nebo snad znechucení. Jeannot není žádný rebel. Spíš jen pořádně nechápe svůj úděl - jistě, že je princ a jednou bude král, slyšel už milionkrát, ale doposud byl vždy schopný nějakým způsobem předstírat, že se ho to víceméně netýká. Kdo by chtěl sedět nad plány vojenského postupu a plánovat další kroky do hodiny strategie, když místo toho může strávit odpoledne v knihovně, nebo vyrazit do kavárny s kámoškami a drbat hezké kluky? Jeannot v žádném případě. Radši si užívá klid samoty, nebo blbne s přáteli, žije jako obyčejný puberťák. Kterým naneštěstí není. Jean má vždycky po ruce čokoládu, pro případ, že někdo z jeho přátel potřebuje utěšit. Je to ten typ kamaráda, který vám vždycky půjčí rameno na vyplakání, přikryje vás dekou, když usnete na gauči, přinese vám kakao, protože vypadáte, že vám je zima nebo vám věnuje spontánní objetí, čistě abyste se usmáli. Umí obstojně péct a vařit, takže dárky v podobě domácích sušenek nebo croissantů nejsou výjimkou. Má rád romantické filmy a nijak se nestydí za to, že u nich často brečí. Což ovšem neznamená, že by se omezoval pouze na tento žánr - ocení všechno, od thrilleru, přes sci-fi a fantasy, až k historickým románům. Má tendenci nadchnout se pro něco a pak toho nechat v polovině, což je další věc která přivádí jeho učitele k šílenství.
Minulost:
Jeannot od svých povinností, kterých měl jakožto prvorozený hromady, utíkal už od malička - narozdíl od svého o rok mladšího bratra, svědomitého studenta a talentovaného vladaře, zbožňovaného všemi učiteli až na hranici uctívání. Jeannot vážně zvažuje, že by mu korunu postoupil, ačkoliv nechce svého brášku navždy uvěznit na trůně. Vyrůstající s v každém ohledu lepším bratrem, vysokými nároky oplývající matkou a otcem věčně mimo zemi, většina lidí by si myslela, že to u něj vyvine aspoň nějakou soutěživost, nebo touhu se zlepšovat. Opak je pravdou - spíše ho to naučilo od problémů utíkat. Jako malý trávil celé dny v lesích, nebo schováváním všude možně po Paříži, jen aby ho stráže nenašly. Jednou se dokonce pokusil dostat stopem do Německa, protože už nechtěl dál královský dvůr snášet. Bylo mu jedenáct, nutno podotknout. Vedlo to k půlročnímu domácímu vězení, ale už od toho okamžiku na něj matka začala rezignovat. Když jí ve svých šestnácti oznámil, že je gay, už jí to ani nepřekvapilo. Jediný, komu dávala své zoufalství nad svým synem najevo, byl její dlouholetý milenec, osobní komorník krále Řecka. Ten jí doporučil poslední možnou alternativu - akademii pro prince a princezny, zbudovanou v jeho rodné zemi. Královna se této možnosti chytila jako tonoucí stébla a poslala Jeannota na místo, kde, jak doufá, zkrotne a naučí se důležitosti svého postavení.
Věčný smíšek se srdcem romantika a zálibou v čokoládě, kterého doposud ani nekonečné přednášky jeho matky, ani nespočet hodin etikety nedonutily začít brát svou pozici jakožto prvorozeného prince francouzské monarchie vážně. Místo lekcí diplomacie projížďky na koni, místo šermířského výcviku odpoledne strávené v knihovně, nebo cokoliv jiného než královské povinnosti. Ne z nějakého buřičství, nebo snad znechucení. Jeannot není žádný rebel. Spíš jen pořádně nechápe svůj úděl - jistě, že je princ a jednou bude král, slyšel už milionkrát, ale doposud byl vždy schopný nějakým způsobem předstírat, že se ho to víceméně netýká. Kdo by chtěl sedět nad plány vojenského postupu a plánovat další kroky do hodiny strategie, když místo toho může strávit odpoledne v knihovně, nebo vyrazit do kavárny s kámoškami a drbat hezké kluky? Jeannot v žádném případě. Radši si užívá klid samoty, nebo blbne s přáteli, žije jako obyčejný puberťák. Kterým naneštěstí není. Jean má vždycky po ruce čokoládu, pro případ, že někdo z jeho přátel potřebuje utěšit. Je to ten typ kamaráda, který vám vždycky půjčí rameno na vyplakání, přikryje vás dekou, když usnete na gauči, přinese vám kakao, protože vypadáte, že vám je zima nebo vám věnuje spontánní objetí, čistě abyste se usmáli. Umí obstojně péct a vařit, takže dárky v podobě domácích sušenek nebo croissantů nejsou výjimkou. Má rád romantické filmy a nijak se nestydí za to, že u nich často brečí. Což ovšem neznamená, že by se omezoval pouze na tento žánr - ocení všechno, od thrilleru, přes sci-fi a fantasy, až k historickým románům. Má tendenci nadchnout se pro něco a pak toho nechat v polovině, což je další věc která přivádí jeho učitele k šílenství.
Minulost:
Jeannot od svých povinností, kterých měl jakožto prvorozený hromady, utíkal už od malička - narozdíl od svého o rok mladšího bratra, svědomitého studenta a talentovaného vladaře, zbožňovaného všemi učiteli až na hranici uctívání. Jeannot vážně zvažuje, že by mu korunu postoupil, ačkoliv nechce svého brášku navždy uvěznit na trůně. Vyrůstající s v každém ohledu lepším bratrem, vysokými nároky oplývající matkou a otcem věčně mimo zemi, většina lidí by si myslela, že to u něj vyvine aspoň nějakou soutěživost, nebo touhu se zlepšovat. Opak je pravdou - spíše ho to naučilo od problémů utíkat. Jako malý trávil celé dny v lesích, nebo schováváním všude možně po Paříži, jen aby ho stráže nenašly. Jednou se dokonce pokusil dostat stopem do Německa, protože už nechtěl dál královský dvůr snášet. Bylo mu jedenáct, nutno podotknout. Vedlo to k půlročnímu domácímu vězení, ale už od toho okamžiku na něj matka začala rezignovat. Když jí ve svých šestnácti oznámil, že je gay, už jí to ani nepřekvapilo. Jediný, komu dávala své zoufalství nad svým synem najevo, byl její dlouholetý milenec, osobní komorník krále Řecka. Ten jí doporučil poslední možnou alternativu - akademii pro prince a princezny, zbudovanou v jeho rodné zemi. Královna se této možnosti chytila jako tonoucí stébla a poslala Jeannota na místo, kde, jak doufá, zkrotne a naučí se důležitosti svého postavení.