Tristan Laine
„Nezáleží na tom, s čím jsi přišel, ale s čím odcházíš."
„Nezáleží na tom, s čím jsi přišel, ale s čím odcházíš."
Hráč: Karma | Face claim: Dima Gornovskyi
|
Celé jméno: Tristan Laine
Věk: 21 let
Národnost: Finská
Obor: Rytíř
Znamení horoskopu: Štír
Charakteristika:
Tris je v davu lidí se svojí úctyhodnou výškou 191 centimetrů takřka nepřehlédnutelný. Chlubit se může štíhlou, vysportovanou postavou s širokými rameny a dlouhýma nohama. Oděný chodívá nejčastěji v něčem jednoduchém, obnošená tílka a mikiny jsou na denním pořádku. Na krku se mu bez ustání pohupuje řetízek se stříbrným křížkem, který má jako upomínku na svého bratra, a krátký rukáv trička zase mnohdy odhalí kožený náramek na zápěstí. Tělo mu obepíná světlá a hladká pokožka s jedinou jizvou na hrudníku. Vrchol hlavy zdobí husté světle hnědé vlasy, které v zimních měsících vždy o něco ztmavnou. Pod mírně klenutým obočím se ukrývají hluboké čokoládové oči, které se zvědavě a podmanivě upínají na každého, kdo se jim postaví do cesty. Celá tvář má výrazné rysy a okolo plných rtů se rozprostírá krátké, ale tmavé strniště, které značí, že už se mladík dostal přes počátky puberty a je z něj - v rámci možností - vyspělý muž. Jestli se tato vyspělost odráží i na chování je věc druhá. Je pravdou, že Tristan již pobral trochu toho rozumu a ví, jak se to v životě zhruba má. Pozná, kdy něco stojí za snahu, a kdy je naopak potřeba se s tím smířit. Také se lidem záměrně nesnaží ztrpčovat život, jedná s nimi chápavě a trpělivě. Zbytečně jim nehází klacky pod nohy, když by je místo toho mohl jen nechat jít svou cestou, a ve finále rád pomůže tam, kde se dá. Sám se lidem obráceně nesnaží vnucovat svoje slova, nevypráví jim o svých zážitcích ani problémech, když ví, že by je to stejně nezajímalo a mají vlastních starostí až dost. Umí o pomoc požádat, je-li to nezbytné, ale volí to jako poslední možnost. Zkrátka chytrý a samostatný člověk. Pokud se ovšem mám dostat k těm špatným vlastnostem, věřte, že to solidně kompenzují. Například, Tristan má abnormální potřebu do všeho strkat nos. Tedy, nepřiletí k vám s úmyslem vyzvídat, co jste měli k snídani a v jaké místnosti se nejčastěji převlékáte, zase si ho nepleťte se stalkerem, ale jestliže se poblíž něj děje něco neobvyklého, zaručeně to upoutá jeho pozornost. Ať už bude jen zpovzdálí koukat, a nebo se do situace zapojí, tak či tak bude pečlivě vnímat každé slovo. Další problém může nastat s jeho provokativním já. Jak už jsem řekla, nesnaží se lidem schválně ubližovat, jenže občas si o to koledují sami a on je mile rád krapet popíchne, než je z celé té patálie zachrání. Často má také trable svému okolí věřit, a pokud se náhodou dostane s někým do křížku, pak je schopen mu ze života udělat peklo.
Tris je v davu lidí se svojí úctyhodnou výškou 191 centimetrů takřka nepřehlédnutelný. Chlubit se může štíhlou, vysportovanou postavou s širokými rameny a dlouhýma nohama. Oděný chodívá nejčastěji v něčem jednoduchém, obnošená tílka a mikiny jsou na denním pořádku. Na krku se mu bez ustání pohupuje řetízek se stříbrným křížkem, který má jako upomínku na svého bratra, a krátký rukáv trička zase mnohdy odhalí kožený náramek na zápěstí. Tělo mu obepíná světlá a hladká pokožka s jedinou jizvou na hrudníku. Vrchol hlavy zdobí husté světle hnědé vlasy, které v zimních měsících vždy o něco ztmavnou. Pod mírně klenutým obočím se ukrývají hluboké čokoládové oči, které se zvědavě a podmanivě upínají na každého, kdo se jim postaví do cesty. Celá tvář má výrazné rysy a okolo plných rtů se rozprostírá krátké, ale tmavé strniště, které značí, že už se mladík dostal přes počátky puberty a je z něj - v rámci možností - vyspělý muž. Jestli se tato vyspělost odráží i na chování je věc druhá. Je pravdou, že Tristan již pobral trochu toho rozumu a ví, jak se to v životě zhruba má. Pozná, kdy něco stojí za snahu, a kdy je naopak potřeba se s tím smířit. Také se lidem záměrně nesnaží ztrpčovat život, jedná s nimi chápavě a trpělivě. Zbytečně jim nehází klacky pod nohy, když by je místo toho mohl jen nechat jít svou cestou, a ve finále rád pomůže tam, kde se dá. Sám se lidem obráceně nesnaží vnucovat svoje slova, nevypráví jim o svých zážitcích ani problémech, když ví, že by je to stejně nezajímalo a mají vlastních starostí až dost. Umí o pomoc požádat, je-li to nezbytné, ale volí to jako poslední možnost. Zkrátka chytrý a samostatný člověk. Pokud se ovšem mám dostat k těm špatným vlastnostem, věřte, že to solidně kompenzují. Například, Tristan má abnormální potřebu do všeho strkat nos. Tedy, nepřiletí k vám s úmyslem vyzvídat, co jste měli k snídani a v jaké místnosti se nejčastěji převlékáte, zase si ho nepleťte se stalkerem, ale jestliže se poblíž něj děje něco neobvyklého, zaručeně to upoutá jeho pozornost. Ať už bude jen zpovzdálí koukat, a nebo se do situace zapojí, tak či tak bude pečlivě vnímat každé slovo. Další problém může nastat s jeho provokativním já. Jak už jsem řekla, nesnaží se lidem schválně ubližovat, jenže občas si o to koledují sami a on je mile rád krapet popíchne, než je z celé té patálie zachrání. Často má také trable svému okolí věřit, a pokud se náhodou dostane s někým do křížku, pak je schopen mu ze života udělat peklo.
Minulost:
Tristan se jako každé jiné dítě narodil svým rodičům, jejichž společná cesta započala ve finském městě zvaném Oulu. Seznámili se o Vánocích na bohoslužbě, a ačkoliv tam každý přišel z jiných důvodů, skvěle si padli do noty a začali se pravidelně vídat. Ukázalo se, že od sebe bydleli jen několik málo bloků, a jako děti navštěvovali stejnou základku. Oba nacházeli zalíbení ve sportu a sdíleli i podobný smysl pro detail, i když Raakel byla přeci jen o něco vnímavější. Tak či onak tomu netrvalo dlouho, jejich vztah začal vzkvétat a přerůstat v něco víc. Korunku tomu nasadila cesta do Moldavska, která byla vzhledem k jejich nízkému finančnímu zabezpečení sice skromná, ale splnila svůj účel a mladý pár velice potěšila - dokonce natolik, že skončila snubním prstýnkem na dívčině ruce. Chvíli na to si v Oulu našli levné společné bydlení a ještě rok před svatbou počali první dítě, syna. Chlapec byl pojmenován po dědovi z matčiny strany, Tristan, a rodičům přinesl mnoho úsměvů. Byl klidným, radostným dítětem s velkým odhodláním a nadšením pro věc. Ve škole pracoval nejhůř na trojky a povídal si s kýmkoliv se dalo. Zkrátka spokojený a oblíbený kluk. Přesto však v období puberty ucítil zlom, nějakou změnu ze strany ostatních. Spolužáci se začali vzájemně pomlouvat a tvořit skupinky jen s těmi výjimečnými, kdo jim za to stáli. No a Tristan k těm výjimečným dětem nejspíš nepatřil. Jeho rodina měla peněz pomálu, a přestože byl v životě šťastný, mnoho věcí si musel odpustit. Například pěkný mobil, kroužky a nové oblečení. Tou dobou mu byl největší oporou o tři roky mladší bratr Matias, na kterého Tristan nedal dopustit. Na oslavě Matiasových čtrnáctých narozenin, kam bylo pozváno jen pár členů rodiny, Tris svému mladšímu bráškovi daroval stříbrný křížek na řetízku. Matias byl stejně jako jeho matka věřící a vždycky si přál svůj vlastní křížek, což se mu také splnilo a byl z toho nevídaně nadšený. Kluci si u předání přísahali, že budou navždy stát při sobě. Bohužel, ani bratrství nevydrželo věčně. Jakmile si rodina našetřila pár drobných, vyrazila na několikadenní výlet do Moldavska s tím, že si rodiče alespoň zavzpomínají. Jenže po cestě zpátky Matias někde chytil klíště, a to se mu brzy stalo osudným. Ve věku pouhých patnácti let tak zemřel na klíšťovou encefalitidu. Trise to hodně vzalo, pár dní se zamkl v pokoji a s nikým nemluvil. Matka se s ním snažila udržovat kontakt, ale nebylo to pro nikoho snadné. Čas ovšem plynul dál a nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit. A to taky všichni udělali. Tristan se však chopil bratrova křížku s tím, že jejich přísaha nikdy nevymizí, a od té doby už jej z krku nesundal. Nejednalo se však o poslední katastrofu, která rodinu postihla. Tristanův otec Niko ztratil zaměstnání a zálibu našel v alkoholu, který si vzhledem ke svému nulovému příjmu nemohl dovolit. To rozpoutalo bouřlivé spory s jeho manželkou. Tris tomu nejednou zkusil zabránit, ale nebylo to ničemu platné. Rodina se mu rozpadala před očima, eura mizely jedno za druhým a domovník klepal na dveře tak často, až to bylo trapné. Všechno šlo zkrátka z kopce, a Tris věděl, že je třeba s tím něco udělat. Prvním krokem bylo začít vydělávat, jenže jak? Ve škole se mu podařilo přiblížit se jedné podivínské partě a na necelý rok to začal táhnout s ní. Největší chyba jeho života. Prodej drog a drobné krádeže sice prospěly rodinnému blahu, avšak dočista zruinovaly jeho osobnost - nemluvě o dívkách, které si vodil domů. Tuhle chybu si uvědomil až v den, kdy to v pouliční přestřelce odnesl a nikdo z party po něm ani neštěkl. Jedna malá kulka zařezaná do hrudi mu otevřela oči a přinutila ho změnit pohled na věc. Probrat se a začít se chovat zase jako člověk. Namísto nelegální činnosti se uchýlil k poctivým brigádám a rodičům pomáhal kdekoliv se dalo. A jakmile byla rodinná krize úspěšně zažehnána, matka se pustila do neutichajícího komentování jeho života: "Měl by sis najít stálou práci. Potřebuješ nějaké koníčky. Co takhle si najít děvče a usadit se? Už sis vyhlídl bydlení?" Zpočátku nad tím jen pobaveně kroutil hlavou, ale když započal s naléháním i otec, nasadili mu brouka do hlavy. Vždycky ho to táhlo spíš ke sportu a dobrodružství, takže nebylo těžké zvolit si směr. Potom už jen stačilo najít konkrétní činnost, a jakmile se k němu donesly informace o rytířství, měl jasno. Nepocházel z žádného významného rodu, a vlastně neuměl ani řecky, ale nevzdával se a věřil, že pracným tréninkem a studováním dosáhne svého cíle. Akademie.
Tristan se jako každé jiné dítě narodil svým rodičům, jejichž společná cesta započala ve finském městě zvaném Oulu. Seznámili se o Vánocích na bohoslužbě, a ačkoliv tam každý přišel z jiných důvodů, skvěle si padli do noty a začali se pravidelně vídat. Ukázalo se, že od sebe bydleli jen několik málo bloků, a jako děti navštěvovali stejnou základku. Oba nacházeli zalíbení ve sportu a sdíleli i podobný smysl pro detail, i když Raakel byla přeci jen o něco vnímavější. Tak či onak tomu netrvalo dlouho, jejich vztah začal vzkvétat a přerůstat v něco víc. Korunku tomu nasadila cesta do Moldavska, která byla vzhledem k jejich nízkému finančnímu zabezpečení sice skromná, ale splnila svůj účel a mladý pár velice potěšila - dokonce natolik, že skončila snubním prstýnkem na dívčině ruce. Chvíli na to si v Oulu našli levné společné bydlení a ještě rok před svatbou počali první dítě, syna. Chlapec byl pojmenován po dědovi z matčiny strany, Tristan, a rodičům přinesl mnoho úsměvů. Byl klidným, radostným dítětem s velkým odhodláním a nadšením pro věc. Ve škole pracoval nejhůř na trojky a povídal si s kýmkoliv se dalo. Zkrátka spokojený a oblíbený kluk. Přesto však v období puberty ucítil zlom, nějakou změnu ze strany ostatních. Spolužáci se začali vzájemně pomlouvat a tvořit skupinky jen s těmi výjimečnými, kdo jim za to stáli. No a Tristan k těm výjimečným dětem nejspíš nepatřil. Jeho rodina měla peněz pomálu, a přestože byl v životě šťastný, mnoho věcí si musel odpustit. Například pěkný mobil, kroužky a nové oblečení. Tou dobou mu byl největší oporou o tři roky mladší bratr Matias, na kterého Tristan nedal dopustit. Na oslavě Matiasových čtrnáctých narozenin, kam bylo pozváno jen pár členů rodiny, Tris svému mladšímu bráškovi daroval stříbrný křížek na řetízku. Matias byl stejně jako jeho matka věřící a vždycky si přál svůj vlastní křížek, což se mu také splnilo a byl z toho nevídaně nadšený. Kluci si u předání přísahali, že budou navždy stát při sobě. Bohužel, ani bratrství nevydrželo věčně. Jakmile si rodina našetřila pár drobných, vyrazila na několikadenní výlet do Moldavska s tím, že si rodiče alespoň zavzpomínají. Jenže po cestě zpátky Matias někde chytil klíště, a to se mu brzy stalo osudným. Ve věku pouhých patnácti let tak zemřel na klíšťovou encefalitidu. Trise to hodně vzalo, pár dní se zamkl v pokoji a s nikým nemluvil. Matka se s ním snažila udržovat kontakt, ale nebylo to pro nikoho snadné. Čas ovšem plynul dál a nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit. A to taky všichni udělali. Tristan se však chopil bratrova křížku s tím, že jejich přísaha nikdy nevymizí, a od té doby už jej z krku nesundal. Nejednalo se však o poslední katastrofu, která rodinu postihla. Tristanův otec Niko ztratil zaměstnání a zálibu našel v alkoholu, který si vzhledem ke svému nulovému příjmu nemohl dovolit. To rozpoutalo bouřlivé spory s jeho manželkou. Tris tomu nejednou zkusil zabránit, ale nebylo to ničemu platné. Rodina se mu rozpadala před očima, eura mizely jedno za druhým a domovník klepal na dveře tak často, až to bylo trapné. Všechno šlo zkrátka z kopce, a Tris věděl, že je třeba s tím něco udělat. Prvním krokem bylo začít vydělávat, jenže jak? Ve škole se mu podařilo přiblížit se jedné podivínské partě a na necelý rok to začal táhnout s ní. Největší chyba jeho života. Prodej drog a drobné krádeže sice prospěly rodinnému blahu, avšak dočista zruinovaly jeho osobnost - nemluvě o dívkách, které si vodil domů. Tuhle chybu si uvědomil až v den, kdy to v pouliční přestřelce odnesl a nikdo z party po něm ani neštěkl. Jedna malá kulka zařezaná do hrudi mu otevřela oči a přinutila ho změnit pohled na věc. Probrat se a začít se chovat zase jako člověk. Namísto nelegální činnosti se uchýlil k poctivým brigádám a rodičům pomáhal kdekoliv se dalo. A jakmile byla rodinná krize úspěšně zažehnána, matka se pustila do neutichajícího komentování jeho života: "Měl by sis najít stálou práci. Potřebuješ nějaké koníčky. Co takhle si najít děvče a usadit se? Už sis vyhlídl bydlení?" Zpočátku nad tím jen pobaveně kroutil hlavou, ale když započal s naléháním i otec, nasadili mu brouka do hlavy. Vždycky ho to táhlo spíš ke sportu a dobrodružství, takže nebylo těžké zvolit si směr. Potom už jen stačilo najít konkrétní činnost, a jakmile se k němu donesly informace o rytířství, měl jasno. Nepocházel z žádného významného rodu, a vlastně neuměl ani řecky, ale nevzdával se a věřil, že pracným tréninkem a studováním dosáhne svého cíle. Akademie.